Melancholie - úryvek

27. května 2009 v 12:25 | Jon Fosse |  Stojí za přečtení
... Jdu po ulici, ale nic nevidím. Jsem touha po tobě. A za sebou slyším smích. Jen smích, jsem jen pohyb za tebou. Jsem jen otočení za tebou. Jdu. Jdu za tebou, jsem jen otočení za tebou. Jdu. Jdu za tebou. Nemohu jinak, jsem jen pohyb za tebou. Pohyb, otočení, za tebou. Nejsem nic jiného než ty, než ty, která tam nejsi. A právě v tom, v čem nejsem, v tom, co je otočeno za tebou, právě tam, v tom, co možná není, v otočení za tebou, v tom pohybu, přesně tam se nacházím, když maluji a dívám se. Jdu po ulici a jsem jedno zoufalé otočení za tebou. Nejsem nic jiného. Jsem prázdný pohyb a ten pohyb jsi ty, která nejsi, jsi to ty, která jsi pryč, ty, která jsi daleko ode mě, ty, která nejsi se mnou, ty, se kterou už nesmím být. Ty, která se mnou nechceš být. Ty, která chceš být raději s jinými. Ty, která jsi pryč, teď a navždy. Bez tebe budu jen prázdný pohyb, který je ve všem, co maluji, bezradně prázdný. Možná nic nezůstane? Možná zemřu? Možná nebudu moci ani myslet? Možná už se budu jen potácet mezi bděním a spánkem, mezi hladem a sytostí? ...
(Melancholie I., Jon Fosse)
Přidat komentář